Březen 2009

Přemýšlela jsem..

16. března 2009 v 17:47 | Zuzulin |  O mě
Nevím, přemýšlela jsem, a zjistila, že už vlastně blog nepotřebuju. Ale že mě to baví. Zjistila jsem, že mám touhu psát si deníček. Nevím, asi nějakým nenápadným způsobem začnu. Psát si ručně to mě tuze nebaví, nic po sobě nepřečtu a raději si to jen vymýšlím, když usínám.

Pak jsem taky přemýšlela o své povaze. Ráno, když jsme se s kamarádkami nesmyslně porafali jsem si uvědomila, že jsem vlastně melancholik. Možná chci být jiná, ale prostě jsem někdy zastrčená v koutě, je tu ale možnost že si jen myslím, že mě v tu chvíli nikdo nemá rád a že mě nechápe. Já nevím.. Jsem divná, to je jisté. Chtěla bych někoho, komu můžu říct všechno, své trápení
(pokud některá opravdu jsou) a přání, a hlavně mě pochopil. Chtěla bych nějakou velkou kamarádku. Nejlepší kamarádku. Ještě jsem žádnou takovou nepotkala. Jednou vyrostla tak rychle, že se i rychle změnila a já ji nedohnala, podruhý prostě byla jiná, chodila za klukama na hřišťátko a i když se nezdála, moc dobře uměla slovník puberťáků a když to tak vezmu, i blbců. A všechny opravdové kamarádky jsou z jiné třídy, a ty, s kterýma jsem ve stejném ročníku jsou bohužel jen kamarádky, ne nejlepší kamarádky. Mají jinou nejlepší kamarádku a ač se nezdá, člověk stejně bude mít nejradši jen jednoho. Pomalu ztrácím naději, že nějaká příjde.
Bojím se, že rychle vyrostu, že se změním, že už nebudu moct skákat po posteli, číst si pohádky, lízat lízátko, že půjde na vysokou, dostanu zodpovědnost a začnu žít dospěle. Chci, aby dětsví trvalo věčnost a abych na něj měla jen krásné vzpomínky. Jenže kde je vzít? Den ke dni dopluje, setká se s týdnem a ten se kamarádí s měsícem. A pak začneme slavit silvestra. Všechny naděje na skvělé zážitky pominou ve chvíli, když zjistím, že je zas všechno zastaralé, podle pravidel, žádný odvaz ani změna.

Možná že prostě jen nežiju podle srdce. Nebo se ke zdejším lidem nehodím...
Ale bojím se, že všechno rychle pomine...

A co vy, máte nějaký pevný zážitek, ke kterému se rádi vracíte a chcete ho zažít ještě jednou? Ale opravdu, zážitek, který vám změnil život?

Jarní prázdniny - Hochficht 2009 aneb Meine lyžování

1. března 2009 v 13:12 | Zuzulin |  Fotky
Tak se přece jen povedlo. Včera jsem si natáhla fotky z Rakouska, jak jsme lyžovali. Bohužel ale zatím nemám to, co jsme natočili. Tak to dodám až... na neurčito. Ale, ted k fotkám:
Tohle je pohdle asi ze 3000 m.n.m. na modrou sjezdovku. Byla fakt dobrá a jezdila jsem ji nejradši. Ale vždycky tam byla strašná zima, tam nahoře. Stejně si myslím, že je blbost aby bylo nahoře nejvíc zima. Vždyt je to nejblíže k sluníčku! Leda že by nížiny oteplovalo jádro. Nějak tomu nerozumím. Každopádně bylo to tam opravdu moc pěkné.











Tohle je zase pohled na čtyřsedačkovou lanovku. Hlavně v ní jsem vždycky hrozně promrzla. Než se dojelo nahoru trvalo to tak deset minut, a sjezd jen pět minut. V sobotu svítilo sluníčko, v neděli ne a v pondělí se chumelilo, to bylo přímo hrozný. Nic jsem neviděla a zábli mě prsty, hlavně u rukou. Jinak pak tam byla ještě jedna sedačková a milion kotev. Vlastně to byli tři velké kopce vedle sebe, na každém jsme to alespon jednou sjeli.








Tak, a nastupuje antilyžař. Navíc pochybuju, že vás to po třetí fotce ještě baví číst. No, tak si mě pěkně prohlídněte. Měla jsem zelenou bundu, zelenou čepku, červenou helmu (helma prostě musí být :-)) a červený rukavky. A černý oteplováky. Myslela jsem si že vypadám fakt jak ítý, navíc který vůbec lyžovat neumí a nemá tam o dělat, byli tam fakt dost dobrý lyžaři. Nakonec ale na tý fotce nejsem tak nemožná.