Srpen 2009

Jsem tu

27. srpna 2009 v 17:10 | Zuzulin |  Básně
Když tě srdce honí
a svědomí pálí,
jsem tu zas,
z veselou tváří,
jsem tu
jako opora,
osobní radost,
tvoje láska,
jako hlídač,
co nad tebou
hlídku má,
co příkaz zná -
obejmout tě,
podržet,
jako víra,
co neumírá,
jako pomoc...

Jsem tu zas.
A ty mne znáš.
Jsem tu.
Nezapomeň.

Názory možné vševědoucí klubařky, klube, klube..

26. srpna 2009 v 13:34 | Zuzulin |  Názory aneb jak to vidím já
-Přemýšlím, že bych rubriky Celkově přejmenovala na názory, nebo se inspirovala klubem a jmenovala by se Úhly-

Jdu se posnažit napsat sálodlouhý článek s názory na Autorský klub, názory a mé upravené podmínky a další..
Všichni musíme uznat, že AK byl skvělý projekt. Už ale malá většina uzná, že AK je skvělý projekt (já do té malé většiny patřím.). Chtělo by to ale pár úprav..
•První kapku do vypustlé nádrže rozpitvám tkz. podmínky, kritéria pro vstup a přijetí do klubu.
Váš blog funguje nejméně tři měsíce a nejméně poslední tři měsíce na něj aktivně píšete.
Je to fajn podmínka. Ale už několikrát se opomíjela, a kvůli tomu se vlastně nevyhozovalo - ti, co chtějí být v klubu totiž už tři měsíce mají, nebo i když nemají, přihlásí se a projde jim to. Místo toho bych navrhovala, ať do přihlášky napíšou adresy tří blogů, jejichž autoři by tento blog do klub doporučili. Vybírající by se pak otázal blogů, jestli je opravdu o doporučení požádali a jestli jim vyhověli..Sic trochu zdlouhavé, ale tak by se alespoň na okraji dozvědělo, jestli ten blog za něco stojí.(Do té doby, než by se domluvili čtyři didlinky:"Jeden za všechny, všichni za jednoho")

Na blogu máte výhradně svůj vlastní obsah, který jste vytvořili. Vlastní články, fotografie, které jste sami vyfotili, obrázky, které jste sami namalovali, odkazy na videa, která jste sami vytvořili…
Jo. Jenže do toho bohuže spadají i deníčky a to i deníčky dospívajících s čtyřkou z ČJ na vysvědčení. Je potřeba uvést, aby v článek pojednával o určitém tématu a jak je potřeba, aby v něm bylo kus z autora - tz. fotky, obrázky nebo srozumitelné, přehledné a pokudmožno bez chyb psaní o jednom nebo více témat, což není ale - "Byla jsem na pouti. Udělám nový design a všimla jsem si, že mi narostla návštěnovst."
Mělo by se přímo ukázat, že nikoho nezajímají články o novém designu. Nikoho nezajímají, byť vaše colorky.
Zakázala bych SBéčka. Pokud blog mají rádi, ať je místo odkazu "eSBénka" přesměrují do Oblíbených stránek..

Používáte perexy v délce alespoň jedné věty do délky jednoho odstavce.
Už není potřeba..Místo toho bych dala, že by články měli být alespoň cca deset vět. Dle mně krátké články nejsou ani hezké, a nedávají moc informací...

Poslední tři měsíce jste neporušili podmínky Blog.cz.
Fajn. Pokud ale musím mít výhradně svůj obsah a mám, podmínky jsem neporušila.

Možná bych nakonec zvolila ještě jednoho,(zástupce Krutomluva) který by mohl rozhodnout, že nesouhlasí s přijetím toho a toho blogu. Ostatní lidé by pak, např. pomocí ankety hlasovali o přijetí či ne. Mohlo by se to stát i v opačném případě..


-Jo, teď jsem zapomněla dát na začátek dekorační obrázek.. =)..Tady je:-

-No..(vlastní!), zas s tématikou mého vlastního designu..Pak ještě odstraním rámeček..-

•Moc se mi líbí krok Krutův dát možnost pomáhat. Je to velmi odvážný krok. Ale pak bude klub ještě osobitější..
•Rubriky, tedy tématické zařazení všech autorských blogů v klubu. Je to dobré, i když jsem s tím zezačátku nesouhlasila, musí se ale přidělat pár okruhů. I v diskuzi na blogu klubu jsem navrhla, aby ti, co se cítí být ve více tématech, ať mají odkaz ve všech rubrikách, které jeho blog vystihují. Protože jak Krut připomínal, Salámouši, čili rubrika pro všechno, odpadky, je jen jako přestupní místo. Odtud se mají nerozhodnutí blogeři třídit dál..
Můj blog bych osobně zařadila do neexistující rubriky Všeobesně umělecké..Povídky, básně, obrázky, minideníček, názory..Ale salám nerada. Když už tak tu šunku...
•Jinak se už také v klubu dělá "nová" komunita klubařů..Atmosféra narůstá..

Klubaři klubou klubou, v klubech klubko naklubou. Zuzulin, pořekadlo - srpen 2009



Lektvar - nápoj lásky, radosti i krásy :-)

26. srpna 2009 v 10:59 | Zuzulin |  Obrázky a komixy
Inspiroval mě Shrek, jako ve většině případů - továrna kouzelné víly. Sousta čarovných lektvarů...Nejvíc se mi vždycky právě líbí, jak se jeden otevře a z něho něco vyletí. Jako starý pan král otevřel ten nápoj lásky a z toho vylétlo srdíčko. Jeden takový jsem nakreslila -
Kreslila jsem ho, když jsme se setřenicí hráli DEMO verzi Ubonga :-) - a tužkou to začalo kde, no kde? Hádejte. Zvolila jsem své oblíbené barvy - žlutá, oranžová, červená, tmavě červená a krapet růžové.
Přes ten scaner to trochu ztmavlo a já už jsem neměla vůli to v PF osvětlovat..
Jinak jsem se rozhodla, že až příště udělám nějaký ten lektvar, nakreslím ho někde na pozadí, protože teď to vypadá tak neslaně nemastně..

Žádný zážitek k tomu nemám - jak už jsem psala, inspirovalo mě hlavně Dobrá víla ze Šreka...

-Je to ale blbý závěr..Ty konce budu muset dopilovat..-

Hodnoť te!

Jak jsem tam teda nakonec byla

24. srpna 2009 v 17:22 | Zuzulin |  Povídky
Jeli jsme vlakem. Stromy míjeli, louka vystřídala les a na poli byli vidět tváře hlíny, které si už letos odpracovaly svou službu..Nedávno nosila žluté vlasy řepky olejky a dnes už jen postrádají déšť. Venku bylo nesnesitelné horko, v motorovém vláčku byl ale rychlou jízdou vytvořen průvan. Mamka se postavila, přešla k druhému sedadlu a zavřela okno. Vrátila se zpět, a než nahlédla zpět do knihy, pronesla: "A jak vlastně bylo v těch Budějovicích?"
I já jsem vznesla oči od knížky. Byla jsem klidná, nezaujatá, a svou řeč jsem si dlouze promýšlela. V sobotu, kdy jsem brzo ráno vstala a nasedla autobusem do Budějovic, jsem byla domluvená se spolužačkama na společnou zmrzlinu a pokecání. Než sem ale dojela do Budějovic, holky to odřekli a já jsem stála na prahu Mercury s úplně volným dnem. Díky Ingrid, která mi napsala spoje do Popelína, jsem se nakonec rozhodla pro uspěchané rozhodnutí, bez rozmyšlení, na mou povahu až skoro hazadrní věc - sama, s pár korunami v batůžku jsem nasedla na vlak, směrem na východ. Snad ve všech směrech to bylo nebezpené - sama bez občanky, bezjakkéhokoli svolení dospělé osoby, prostředí kam jsem jelay jsem vůbec neznala. Navíc jsem nevěděla, jak obydlí, kde se mají všichni najít vypadá, neměla jsem sebemenší tuchy, jaký kdo je, neměla jsem číslo na žádný mobil..
Po několika hodinách mě vlak, s přestupem ve Veselí nechal stát před značkou oznamující začátek města Popelín.

"Jo, holky byly fajn, popovídali jsme si, šli jsme do toho Zmrzlinového baru.."řekla jsem.
"Jo,jo..A co, kde byly?"
Popadla mě úzkost. Byla jsem ale stále klidná, až mě to samu odivovalo. Moje vzpomínky upozorňovali spíše na tu pravou sobotu, než abych nějak přemýšlela o tom, co by asi holky mohli o prázdninách dělat.

Když jsem přešla neviditelnou čáru mezi městem a nicotou, vydala jsem se směrem z velké věži kostela, jež většinou bývá na návsi. Nikde nikdo nebyl. Vlaštovky vylétavali z pod střechy a mně pod sandálama skřípak písek.

"Tak..různě. Byly na táboře, Johča na chalupě.."
"Fakt? Na jaký tábor jezdí?"

U kostela jsem zahlédla jednoho pána. Běžela jsem za ním a hned se ho zeptala, jestli tu bydlí. Bydlel a já jsem neměla dalších otázek..Po chvíli bloumání městem jsem našla jeden "statek"..Plno lidí, oheň, smích..Do široka jsem se usmála, a vykročila..

"No, já nevím..Něco jako náš s Mravenci.."
"Aha...A byla tam Terka?"
"Ne, ta ne..Asi neměla čas."
Pak už se mamka dál neptala. Začetla se a já měla pocit, že bych si ten den měla přemítnou, celý.

Najednou mě ale má slabá odvaha zastavila. Neměla jsem sílu tam jít, mezi ty velké dospělé, s pivem v ruce. Poznala jsem In, podle fotek, které na Poetě má. Měla jsem ale strašlivou chuť všechno to prožít s nimi, ale též velký strach, jestli bych měla co říkat, jestli bych tam stejně jenom nejedla a nepila. Možná bych tam byla jen na obtíž.
Sedla jsem si k plotu, dostatečná vzdálenost, aby moje -1,5 viděli a aby oni neviděli mne. Když oni jedli, já si vytáhla svou Deli, když zazněl zvuk kytar, v duchu jsem se vesele přidala. Když se smáli, já se smála s nimi, když pili, já pila též..

Protože když vy, tak já taky.

Přeměna židlí a stolu

17. srpna 2009 v 11:30 | Zuzulin |  Fotky
Kdysi, je to už dávno, dva tři roky dozadu, jsme naše staré, omlácené, mnou a bráchou poškrábané (sestra je vždycky k majetku ohleduplná - teda ale pamatuji se, že jednou jednu kytaru naprala do linky..),opotřebované, přestěhované, stoleté ale přesto stále skvělé židle a jeden stůl převedli do nové podoby. Zápasila s tím tedy hlavně sestra, která šest kusů čtyřnoh a jeden kus opět čtyřnohy zcela obrousila, elektrickou bruskou a pak nalakovala. Až neuvěřitelné, jak to dokázala! Všechno to sice trvalo týden, ale teď zas máme náš jídelní stůl mnohem radši...

Zde je neilustrační fotka:
První židle je stará, durhá ubrousená a třetí nově nalakovaná, v dnešní podobě..
Já nechápu ten přechod z druhé do třetí skvělé židle..

Stůl nemám vyfocený, ten by se snad ani nevešel do záběru...

A fotka je použita z našeho, mého, bývalého, nefungujícího, blogu forever-friend.blog.cz...
Tím jsem také chtěla říct, že pokud si Jitka dobře pamatuje, podobný článek už jednou četla.

Už jen ticho

13. srpna 2009 v 18:29 | Zuzulin |  Básně
Krákorá, krákorá
za oknem mi huláká
ale mě,
neposlouchá,
nechápe,
nesnažit se
heslo je
její,
jen krákorat umí..

S životem,
času,
hlas utíká,
víra s ní,
už nekrákorá
...v záhrobí..
ticho,
ticho
možná jen šepty
a pláč..

Příjde další den

10. srpna 2009 v 11:24 | Zuzulin |  Básně
K nebesům
povznes oči
černavá láska
polibkem
či
pohlazením
černou záclonou
rozhrne
hostinu
jara
slunce
kvítí
lásky
nový den

s bolestí usneš
zítra vstaneš
a zase dřít
dřít
dřít
abys s bolestí
zítra zas usínal

Znáte krabičku dětství? Já jsem dítě.

7. srpna 2009 v 11:26 | Zuzulin |  O mě
Kdybych věděla, že se dnes ráno budu cítit tak znuděná životem, možná dětstvím, nikdy bych žádnou výpravu na vzpomínky neorganizovala... Teď se dozvíte, co všechno proto, abych si dětství užila naplno dělám...

zaprvé Jako každé správné dítě si vedu krabičku dětství.. Zatím v ní moc není, a nemá barvu, ale je tam zatím pohled od Volfa, malý památníček na tábor 2009(a to proto, že i díky jemu jsem můj dvanáctý rok prohlásila za nejkrásnějším rokem mého života..doposud), kulička z Paintballu, a to protože to byla akce, taková komornější ze skauta, kde jsem se cítila opravdu mezi nima..Poprvé..Dále odznak z výpravy z Jedlí, z minulého roku, protože tam jsem poprvé poznala všechny ty skvělé lidičky ze Zábřeha, tubičku Oscilokokcína, prázdnou, protože je to to, čím mě matka celé ty roky dopuje a já díky tomu mám na vysvědčení -0- zamečkaných hodin, omluvených i neomluvených..Ještě kamen, nevím přesně jaký to je, modrý, na znamení toho, že jsem těch pár let byla střelcem, teď už nejsem, ale jsem na střelce a jupitera pyšná - jsem ráda, že jsem v prosinci. Akorát mě štve to souhvězdí.. Kus praskacích bublinek, jednu dobu jsem to totálně zbožňovala, brávala jsem to i do školy, ale tam mi to hodně brávali a v autobusu jsem to nehctěla dělat, abych nerozčilovala řidiče..Doufám, že zase začnu, je to krásně uklidňující..A v neposlední řadě taky zelenomodrý náramek přátelství, která mi jedna větší kamarádka přivázala a já jsem ho nosila rok a něco, ale pak se mi rozvázal..Přání, které jsem měla v duchu, když mi jej zavázala se nesplnilo, a tak jsem náramky přátelství zavrhla..

zadruhé Každý rok si vedu nástěnku, podle barvy, která mě oslovila a píchám tam věci, které mi způsobili těžkou radost nebo mi nějak zasáhli do života...Letos je) v duchu žluté, podklad dělá odrostlý světlušácký šátek, i když to není přímo on, mám tam nakreslenou Alici z Dóóóst dobrých knížek, která se mnou byla každý den na diáři, etiketu z Dobré vody Bílý čaj Meruňka, která pro mě letošní léto hodně znamenala a navíc jsem zjistila, že miluji meruňky, logo The Sims 3, vybledlý střapec z Vánoc, placatá hnědá mnou nakreslená veverka, tu samou mám vymodelovanou, taky ale placatou, měla jít jako dárek pro světlušky veverky...Srdečné blaopřání k svátku, od človíčka, který pro mě hodně znamená, vizitku ze svojsíkáče, pohled z Arga, rozvrh, havajský věnec z tábora, dřevená tenoučká záložka, upletená a naškrobené vločky, vytrážka ze sluníčkem, opět dárek od toho skvělého človíčka, bílý panďuláček původem z mé tašky, diplomy z akce třídy z páté, šedivá, původem bílá koule z bavlny a dárek od tajňáska letošního roku - žlutý smajlouš z dvěma velkými oči a otevřenou pusou..

zatřetí Udržuji si optimismus, chodím na zmrzliny, s lízátkem skáču po posteli, dívám se na Kouzelnou školku, hraju si s medvědama, píšu si deník...

začtvrté Kupuju si Mateřídoušku a ABC. Všechny křížovky vystříhám a nalepím do speciální knížky - až budu větší a budu se nudit, budu luštit. Budu mnohem chytřejší, a tak každou křížovku vyluštím. A taky si prohlížím v našem papírnitství křížovky a sudoku, v časopisech..Dívám se, a hledám Oříšek..V těch totiž bývá ta skvělá zebra, a když nemají ani Mateřídoušku ani Oříšek, kupuju si pěnovou a zárověn želé výbornou myš, abych, když už mám ty peníze, neodcházela s prázdnou...

zapáté Snažím se objevit a poznat města..Chodím po městě a snažím se porozumět dlaždičkám na náměstí..Ta která mi padne do oka, ta se stane Mou dlaždičkou...Podobně to mám se stromy. Můj strom sem našla teprve až předevčírem, ale už dlouho dopředu jsem veděla, že Můj strom bude na cestě do Šalouna. Až budu velká, chci poznat republiku - budu se opakovaně vracet do stejných míst, měst a tam prolezjat a prolejzat, až najdu Svůj strom a budovu..Až porozumím atmosféře a lidem, až si budu jistá, že znám nejlepšího cukráře...

Už vás dále nebudu trápit.

Váza modřenců a motýl, nebo motýl a váza modřenců

3. srpna 2009 v 19:42 | Zuzulin |  Obrázky a komixy
Včera jsem dokončila výkres - tužkou. Začala jsem vázu modřenců, těch modrých, malých co rostou volně na zahradě a k tomu, řekněme jako dekoraci motýlka..
Začala jsem, jak se mi někdy stává
na záchodě :-) ale dokončovala jsem
až pozdě u televize druhý den.
Chtěla jsem nakreslit modřence,
protože oni jako první byla u mě
v pokoji ve váze,
až pak přišli sedmikrásky a kopretiny...
Navíc se mi zdá, že se na modřence
zapomíná..Vždyť je to ale tak pěkná rostlinka!
Vždycky nám roste podél záhonu, hlavně
tedy u pažitky a pak na druhé zahradě za dědou, tam rostou za kamenným květináčem..
U motýla jsem se to třetí křídélko naučila
kreslit podle peřiny, respektivě podle pokrývky, kde byla taková trochu tlusčí holčička a chlapeček a okolo nich takovýhle modrý motýly.. Vždycky ta pokrývka pro mě znamenala příběh.. Bylo tam víc motivů, jak se honí, u jakéhosi kola..Ale vždycky ten příběh rychle skončil..Ale v té peřině spívám dodnes, mám ji pořád nejradši, až na mou durhou pokrývku s příběhama, ke které se uvelebuji dnes..
Mělo by to být jako váza na letním stole na zahradě, s vysokou trávou - chtěla jsem si tím připomenout naše bývalé rodinné zahradní radovánky, kdy jsme si pracně ropzložily plastový bílý velmi chatrný stůl, otřeli posrané (holubama) židle, vzali všem malý kšiltovky, nasadili černý brýle, takže jsme všichni vypadali jako dídžejové, zkrátka hrozně vtipně. Když jsem byla ještě malá, tak jsme si se sestřenicí brávali i princeznovský šaty, který nám byli do půlky břicha.
Na stole se rozdali karty, Osadníci, a v nejlepším případě i Karkasón, což znamenalo, že tam byli dlouhoočekávané dobré kamarádky, kamarádky..Rodiče si četli, sestra a bratr mi vysvětlovali hru. krásný časy, ale bohužel ... už tu nejsou..
Díky těm dlouhoočekávaných kamarádek mi připomnělo dalších krásných x zážitků, které jsou v tomhle ohledu neopakovatelně krásný a suprový..
Achjo, škoda, že už to skončilo..
No ale jinak, co na to říkáte, mám šanci na talent?

Pět úkolů, pět měsíců

3. srpna 2009 v 11:25 | Zuzulin |  K blogu a správě blogu
K soutěži na blog.blog.cz, ale i pro své osobní účely.


1.Chtěla bych na svém blogu zlepšit dojem. Chtěla bych, aby každý návštěvník poznal, jaký můj blog je a co na něm asi najde. Aby si udělal rychlou představu.
První dojem není lehké naprogramovat, aby byl hned na pět hvězdiček. A já ani nechci, aby se dojem hned usuzoval z designu, ale i z dojmu, z prvního pohledu na článek, články. Chtěla bych mít články dobře zarovnané, používat kurzívu i tučné písmo a obrázky.

2.Taky bych chtěla změnit komentáře - ať u žádných článků nestojí prázdné formuláře a tlačítko POSLAT ať není zanesené prachem.
Návštěvnost si pokusím vybudovat originálními články a designem, ale také názory k ostatním blogům.

3.Ustálit se v tématech mých článků a vždy alespoň s jedním vlastním obrázkem.
Chci se naučit psát články podle kritérií autorského klubu, i kdybych se tam nedostala. Mít články originální, s opravdovou myšlenkou a zážitkem..Protože můj život je plný zážitků! Chtěla bych psát hodně básně, povídky a malovat. Co nejvíce se vyvarovat deníčkům, které mohu zakomponovat do článku s mým novým namalovaným obrázkem.


4.Všechno se točí okolo článků. Já si teda ještě to třetí kolo zaplatím.
Chtěla bych, aby články na mém blogu mě originální a přitahující nýzev a správnou rubriku.
Na název bych se chtěla naučit připravovat se stejně jako na samozný článek, nebrat ho jako povinn titulek. A aby článek měl svoje místo, rubriku. Proto se musím odnaučit při každé změně menu tvořit další dvě rubriky...

5.A na závěr taková maličkost.
V mém obrázku v zápatí se mi záhadným způsobem dostal na levý okraj nežádoucí hnědý pruh, který kazí všechnu zápatící atmosféru. Všimla jsem si toho až na blogu. Jsem moc líná na to, abych otevřela PF, s za pár vteřin měla otravný pruh z krku. Jenže se mi nechce to předělávat..A protože si nemyslím, že bych chtěla do zimy design měnit, do Vánoc chci stihnout tedy alespoň tohle...


Jak jsem opět zabloudila do raného dětství

1. srpna 2009 v 12:01 | Zuzulin |  Obrázky a komixy
Když jsem se předevčírem pokoušela naskenovat obrázky do našeho fungl novýho superpočítače, a samozřejmě mi to nešlo, zabrousila jsem do Malování. Příslušenství, malování. Na našem superpočítači takovéhle věci, které mě vůbec nebaví dělám často, protože tam mám zákaz vstupu, neboť ráda počítače viruju a přeplňuju, ale k tiskárně se jinak nedostanu, a taky to tam mám tak strašně ráda, protože je to Vista a já ji ještě pořádně neznám - celý léta jsem byla na 98 a teď si užívám XP, jenže tenhle počítač, ixpéčko zase nesnáším, protože tu nemám firex a musím trčet na mým hrozně neoblíbeným Exploreru, ale to jsem zahýbla..

Jako malá jsem Malování vůbec neměla ráda, nešlo mi tam kreslit a vybarvování bylo na mě moc jednoduché.
Tak jsem si začala černou tužkou čmárat, kluka, a rozcestí..
Bavilo mě každou čárku zopakovat ještě jednou čárou, ale nakonec vynikl jen chlapec, protože není obklopen dvojitýmy stromy ani keři. Navíc jsem opět nevychytala ten výraz ve tváři, směje se, přitom drří mapu v ruce a dívá se na rozcestník - neví kam jít.
Vybarvovat už jsem to nechtěla, jak jsem říkala, v tomhle primi programu není vybarvováníá žádná sláva, a štětcem bych si akorát tak zamazala čerstvou perokresbu :-)
Možná bych to měla zkusit opačně - nejdřív barvy, a pak až tužkou zvýraznit obrysy..
Ale k tomu se dostanu až zase budu potřebovat něco vytisknout, okopírovat či naskenovat..
-což má být vlastně už dnes :D-
Musím ale říct, že v jiným programu se snad malovat v počítači nedá..Photofiltre je moc dobrý na to, abych ho zatěžovala mými ručními počítačovími kresbami :-)