Říjen 2009

Ten projekt tricka.blog.cz - nejen o tričkách..trička,trička,trička..

28. října 2009 v 16:21 | Zuzulin |  Fotky
Už doma jedno mám. Oranžové, v předu medvěd povídá Já žiji s blogem a vzadu medvědi křičí - Žij s námi!! No povedené, ne? Všechno doplňuje vykřikující oranžová s pocitem XXL pod kolenama.
Popravdě, pořád leží v šuplíku. Možná že se bojím špíny, která na něj zachvíli spadne a já ho budu muset dát vyprat, čímž se potisky třeba odlepí, nebo se mamka pohrdavě zeptá: "Což to?"..A já se zase dostanu do té neblahé situace kterou tak nemám ráda...Jéje.

Přesto jsem opět zabloudila na ten povedený projekt blogu - tricka.blog.cz, a hrála a hrála a hrála. Chybí mi tam ale volná ruka a štětec (+všechny oblíbené pořady v televizi co kvůli dnešnímu svátku nedávají..Stejně nemám pocit, že by se dneska mělo něco dít..Áchjo.)

Využila jsem přitom soutěže jedné slečny a svou zelenou hlášku přihlásila.

Kdybych tolik nemilovala ty soutěže, ušetřila bych si tolik zklamání..

A kdybych měla po ruce kabel k foťáku, taky bych vám tu oranžovou velikost vyfotila.
Ale, kde nic, tu nic..

P.S.:Proč mám potřeby všude psát příšera, monstrum, hnusné, bledné, příšera, bubák..když tu věc mám stejně ráda jako sebe?
Jdu se léčit...




...Milkou.

Setkání Gen3 a osudová cesta Student Agency

11. října 2009 v 16:26 | Zuzulin |  Zážitky
V sobotu jsem se v s denním předstihem s kamarádkou z vesnice domluvili na společnou cestu do matičky Prahy, pro mě dosud zavřeným městem. Spojeno jsme to měli jen se setkáním dívek GEN 3 z okolí, ve fokoláre. Sice se ve různorodé společnoti nemohu pořádně soustředit na dané téma a mnohem lépe se mi o tom mluví na náboženství, ale přesto jsem ráda, že jsem tam byla - poznala jsem další Aničku která umí dobře hrát na kytaru, a na pár týdnů jsem si zopakovala jména ostatních - protože kdybychom si je všichni hned zapamatovali, na dalším srazu by už nebylo co dělat, přece.

Ne, byli jsme na mši, podívali jsme se na nějaká videa z kongresu a zbytek času jsme hráli palarmo nebo připravovali nějaké jídlo.
Nejvíce se mi, tedy po cestě, na tom všem líbila ta voňavá samostatnost, jak nemusíte nikomu chodit za zadkem a můžete s samovolně rozhodovat, jestli si necháte hlavní autobus ujet nebo si koupíte jízdenky na tramvaj. (A abyste neřekli, pak jsme tam těch devět korun do toho automatu hodili a jízdenky roztrhali, přece nechceme podvádět.)


Poprvé jsem jela tím proslulým žlutým autobusem Student Agency. Do dálek už teď nejezdím ničím jiným. Jen že si mě hned získal tou přenádhernou volbou barvy, ale taky tím, že mají opravdový seznam cestujících. Hned všem rozdají sluchátka, které se zapojí a dájí se naladit různé "žánry" - jak řkají. Pak pouštějí film, což je doslova pecka - a dokonce když film skončil, začali pouštět Přátele. Navíc máte možnost si zadarmo alebo "gratis" objednat horký nápoj - v našem případě samozřejmě neodolatelnou čokoládu s ještě neodolatější pěnou, časopisy, internet a totální pohodičky...
(aneb jak snadno se dá jihotrans odsoudit - pokračování příště) - a ke všemu tomu krásnému to bylo tak levné!

Sice jsme byli v Praze asi jen čtyři pět hodin, ale život by byl bez těch zbytečnej zážiků nudnej.



A tak se můj život změnil a já ode dneška budu všem žlutejm autobusům mávat. A budu vzpomínat.