Září 2010

Poprvé a naposledy

8. září 2010 v 19:02 | Zuzulin |  Megaobsáhlé,nezařaditelné
Premiéra, demiéra..

Co zvolíte vy?

rdgd
"Je spousta cest, a já nevím, kam vedou.."
Hele, je docela dobrý, že jsem se odhodlala napsat na téma týdne článek, a zrovna na tak ... neběžné "téma".
Ovšem..je tak poetické!! Poprvé! ;) Asi složím báseň.
Asi skočím z hradu. Asi s kočím hradu..
Shrňme si obecné představy: "Poprvé..aneb poprvé se svým "partnerem"..", Ehm..A pak ty obecně nezajímavé: "Poprvé v nové škole, poprvé sám, poprvé zamilovaní, poprvé v tanečních.."
Je nějaký film "Poprvé"? Ne? Natočím.
A co bude tedy podtéma tohoto článku..?

Umíme užít chvíle, která je v životě poprvé, zároveň naposledy?
aneb Umíme užít života?

Mým velkým přáním vždycky bylo, abych si na  "srmtelný posteli" mohla říct: "Život jsem nepromarnila..Život jsem žila naplno.."
Ale jak toho dokázat? Jak žít na plno?
V té cenné chvíli se cítím skvěle..skvěle..Ale vzpomínka mi pak říká, že jsem se mohla cítit ještě líp. Ale jak to v té chvíli kruci poznat? Jak ŽÍT?
Jak přežít..? Hodně mluvit, mít ze všeho radost, nezastavovat se nad maličkosti, nezaobírat se "velikostmi"..
te
Mít sen? Mít cíl. Být svůj, respektovat ostatní, vědět, co chci. Mít smysl pro to, pro co mají smysl ostatní. Chválit, a chválit a nedělat to, co nechci aby dělali ostatní.
A hlavně být rád za to, co mám teď. A nechtít víc. Jinak mi seberou to málo, co mám..

?
Ale v co věřit..? V šťastný konec, v boha? V osobnost? V náhodu, osud? V hru?
Pche.
Nebo mám snad věřit v sebe? V tebe?                        

gtsg
Zastávat názor ostatních, či prohrávat při prosazování svého?
Mám radši..pobývat vedle a jen se koukat..?
A není to vlastně v tom..že pokud si to budeme chtít říct, tak si to řekneme?

"buď vůle tvá"

Žij a nemarni. Neznáme naše příběhy. Neznáme jejich konce..
Chceme je snad znát?

Někdy mám strašidelnej pocit, že zítra umřu. Pokud né zítra, brzo. Brzo to příjde. Takovéto loučení..Pomalé..Psychicky bolestivé..

Nechci. Chci poprvé. Nechci naposledy.
gttgd