Prosinec 2010

mínus100%

29. prosince 2010 v 21:51 | Zuzulin |  Zážitky
Achjo. A je to tu zase. To strašné období nenávisti sebe samé, nudy, úzkosti. A do háje. A proč? *lakovala jsem si nehty v koupelně* >:(

Zúčtování za dnešní den:
-25 za náladu dopoledne
+5 za zvládnutí busu
+20 za nažrání se v mekáči
+10 za nakoupení v déemku
-10 za to, že v new yorkeru nemaj žádný hezký tepláky
+30 za nakoupení place s nápisem BOSS a hot ass
+40 za nakoupení v rossmanu (áááách jsem tak šťastná!! :o)))
+20 za pravou italskou horkou čokoládu
+5 za nakoupení v bodybasicu
+5 za zvládnutí dne
+10 za krásný nový rukavičky
-10 za to, že nikde nemaj parádně barevný tkaničky
+10 za to, že mám konečně všechny dárky pro spolužáky plus něco pro mně :))
-100 za to, co se stalo v koupelně!!!
____________________________
sumasumárum: Nálada dnešního dne se celkově houpe okolo + 10 (kdy -100 je nejhorší a +100 je nejlepší)...

Bylo to skvělé odpoledne, udělala jsem si pohodový výlet do krajského městečka, tak trochu utrácela a žrala a i když se mi ráno vůbec nikam nechtělo, chtěla jsem si spíš v klidu stahovat House a čumět do zdi, tak jsem z toho nakonec měla dobrý pocit..(Utvrdila jsem si konečně "styl oblékání" - všechno výrazné, žluté, zelené, červené, modré, bílé, černé..hlavně prostě b a r e v n é ...) Koupila jsem si naprosto úžasnej zelenej lak na nehty, na nejbližších záchodkách ho vyzkoušela a je fakt mistrovskej. V kavárně jsem si taky dala "pravou italskou horkou čokoládu", a páni, byla fakt dobrá - takže ještě zajdu..:) No a bla bla bla už přejdu rovnou k hlavnímu bodu tohoto článku, ať vás zas tolik nenudím..Šla jsem si pěkně na záchod, už doma, a že si dolakuju zbývající prsty..Pěkně sedim, lulám, lakuju..A pak ten lak prostě schodim..Jenže on dopadne tak, že poskakuje, poskakuje, pěkně otevřenej a všude okolo sebe cáká tu drahocenou tekutinu!!! Takže všude po koupelně zeleno, mamča samozřejmě včera uklízela a otec netrpělivě čeká za dveřma!! Ach..Bylo to fakt hrozný..Jsem nervozní ještě teď, jestli někdo něco pozná a ozve se..Zatím jen všichni diskutovali o tom, jak to tam hrozně smrdí..To víte, lak to je zápach.

A já si tímhle psaním léčím nervy, snad to pomůže..Kdybych aspoň měla odlakovač!!! :(
Jenže pokud na to budu myslet, tak to bude špatný..Blééé...Jdu stahovat HIMYM..
(Jop, nemáte někdo odkaz na czshare na devatej díl sedmý řady House?)

ZAT9M

Fakt si to takhle myslíš?

28. prosince 2010 v 14:34 | Zuzulin |  Povídky
(Druhé dílko do soutěže na www.sussanah.blog.cz. Zadání je charakteristika sama sebe, s povinným "vzor a vzdor"..No nevím nevím...)


Ach Zuzko…Jsi tak sebestředná, ctižádostivá, sobecká, jsi tak prahnoucí po originalitě, že všechno, na co se zmůžeš, je nanejvýš "málo trapné"!

Hrozně tě štvou sobecké věci, kteří dennodenně páchají lidé kolem tebe, ale tu svou sobeckou část osobnosti přehlížíš!

Nikdy si nepřiznáš, že tajně toužíš být ta, o které budou všichni v dobrém mluvit, ta, která bude nejoblíbenější, ta, která bude hvězda. Toužíš po tom, aby tě lidé měli rádi, aby tě chápali, aby tě obdivovali, přitom ty sama ostatní přehlížíš, nesnažíš pochopit a v žádném případě je nechceš obdivovat!

Chceš být svá, ale pořád koukáš po ostatních, co bys od nich mohla odkoukat..

Předvádíš se, jak umíš být hodná, jak snadné je pro tebe plnit dobré skutky. Vlastně se ale přemáháš. Proč tedy ale toužíš po samozřejmém "díky", po chvále, po tebou neopětované lásce?

Nejvíc na tobě ale nesnáším, jak se kritizuješ! Jak se snažíš všechno zhoršit, proto, aby tě ostatní litovali, aby tě uznali za to, že dokážeš uznat svou chybu!
Ve skutečnosti ale nesnášíš prohru, ve skutečnosti je tvá noční můra
být poslední…Být nejhorší.

Ale naopak, miluju na tobě, že jsi si navzájem vzorem, i vzdorem. Žiješ podle svého vysněného já, chceš být jako ta dokonalá Zuzka, kterou vídáš ve snech.
Naopak tvůj vzdor je tvé špatné já, ta Zuzka, která vystupuje v trapasech, kterou nikdo nemá rád, která je doopravdy uzamčená v sobě, ta Zuzka, které v testech vyjde políčko "Melancholik".


Chceš mít ve svém životě systém, pořádek, zážitky, které nikdo jiný nemá, ale nikdy si neuvědomuješ, že chtít neznamená mít nebo dělat..Ale i přesto, tě mám, Zuzko, ráda. Možná že žiješ pro nic, možná že všechno jen kazíš, ale bez tebe bych nebyla já…
A nejen proto si tě vážím.
                                                                                                                 Tvá Zuzka

Čágo amatéři!

21. prosince 2010 v 17:00 | Zuzulin |  Megaobsáhlé,nezařaditelné
Tákže..Milej malej milovanej Ježucho..
K Vánocům si z celýho srdce a břicha přeju:
• kráásný nový brusle na nejlepší lední stadion co znám!! aby se mi v nich pěkně bruslilo..
• kráásný nový carvingový lyže, ne fisherky, ale prosím, jakkýkoliv jiný, aby krásně jezdily a aby měly oužásný design..hmm..mohli by být třeba černý!! nebo červený!! joooo a taky prosím k nim nějaký hezoučký hůlečky (ať už nemusím bejt jak trapák s těma trapnýma bílejma)
• kráásný nemlžící brejličky k těm lyžím a hůlečkám :-** nejlepší by bylo, kdyby byly bílý, ale ty skla byly černočerný..ať mi nikdo nevejrá do kukadel!!
• spoooouuustuuuu oblečení, ať mám další rok co nosit!! speciálně prosím prosím hoperský tepláky, nejlepší by byly z new yorkru, ty s tim nápisem LIMITED, vždyť víš ;)
• vélikánskou vodní pistoli
• sliz
• gute Noten
• kinder MAXI KING zásobu na celééééj roooooook

aneb tohle není žrouctví, ale VYSOKÉ NÁROKY

Co si přejete vy? Co kupujete svým n e j m i l e j š í m? Já letos rozdávám obálky s pusinkama..Vlastníma!!

Takže pápá po Silvestru..!! MOC NEPIJTE, BUDE VÁM ŠPATNĚ!!! :o)

Velké věci aneb Dobrodružství, které potkalo Anetku

11. prosince 2010 v 11:40 | Zuzulin |  Povídky
(Je to do soutěže na sussanah.blog.cz, je to naprosto hrozné, nesnáším psaní pohádek. Prostě neumím vymyslet příběh, no. Popisování, úvahy..Klidně. Ale v tomhle jsem fakt propadla.)

...Možná že nemusíš být krásná princezna nebo krásný princ, abys mohl být ta postava, o které se v pohádce vypráví. Možná že nemusíš být král nebo sedlák, do kterého se králova dcera zamiluje. Nemusíš být vodník nebo čert…Ale musíš dokázat velké věci. Tak velké, že pro normální příběh nestačí. Musíš dokázat něco, čemu normální smrtelníci nebudou moci uvěřit…

Znám holčičku, která dokázala velké věci. Nebála se. Nebála se objevovat, nebála se jít a být zvědavá. Její svět nabíral obrovské rozlohy. Takhle holčička se jmenovala Anetka a byla to dcera městského kata. Bydleli za hradbami a všichni se jim vyhýbali obloukem, na jehož konec by nedohlédl ani sám Bystrozraký. Anetka tedy neměla žádné přátele. Její jedinou oporou byl její tatínek a příroda, která se jí každým dnem otevírala víc a víc. Milovala šumění stromů, zpěv ptáčků, milovala každého živého tvora v lese i na louce, milovala jemný tok lesního potoka, milovala slunce, milovala déšť. To les jí dával naději, to louka jí každý den dodávala radost a hřebeny hor jí připomínali její odvahu. Chodívala po své vyšlapané cestičce mezi nejvyššími smrky v okolí, došla k vodopádku, natrhala si několik jahod a se zavřenýma očima se plně oddala vůni přírody a vášni, která vystupovala ze všech mechů a lišejníků okolo ní. Byla to středa, středa, kdy Anetčin tatínek vykonával svou práci, co uviděla zářící světlo v dáli. Okamžitě jí to připomnělo nejjasnější hvězdu, Polárku, kterou každou noc bedlivě pozorovala. Pohladila strom a poděkovala, že jí mohl být opěrátkem a vyrazila k tomu neznámému světlu, k té záři, která by kterémukoliv jinému oslepila mysl toužící po pokladu. Když k ní přišla, uviděla na prostém pařezu ležet prostý klíč. Její mysl jí ale napovídala, že je to zvláštní klíč. Kouzelný klíč. Anetka byla jako každé jiné dítě, jako dítě, které touží žít v pohádce, kde je všechno možné. A proto zoufale toužila, aby ten klíč byla ta brána, kterou hledá, ta brána, kterou vstoupí do říše, kde ona bude hlavní postavou. Do říše divů i nedivů. Do říše princezen, do říše dobra a zla.
Anetka klíč jemně vložila do náprsní kapsičky její fialkové košile.
Jenže nevěděla, že klíč je opravdu kouzelný. Nevěděla, že dobrým lidem plní jejich největší přání.
Když si doma uvědomila, že je tatínek ve městě, rozhodla se zkusit, jestlipak klíček někam pasuje.
Samozřejmě byla zklamaná, když ho hlavní dveře nepřijímali, když dveře od jejího pokoje jakoby kroutili hlavou.