Megaobsáhlé,nezařaditelné

Z mega zimy do mega vedra

23. srpna 2011 v 11:30 | Zuzulin
Tož jsem zas přispěchala, tož zas si něco napíšem do deníčku.
Cháchá

Byla jsem v Ánglii. Oujé, ou mnoho pravdy. Myslela jsem si, že to bude totálně v píče, že to bude na nic, že to bude propadák a že to je blbej nápad.
NEJLEPŠÍCH ČTRNÁCT DNÍ, fakt že jo!!

Měla jsem supr čupr štígro na lidi a parádně jsme si to tam užili. Pořád jsem chodili na Hill a váleli sudy před zraky znuděných anglánů. Hledali jsme tajný pláže a smáli se ovcím. A k tomu jsem si exercise my englisch :-)
Prostě krutopřísné.
Příští rok jedem znova, všichni spolu! Juchůůů

Jináč žiju no. Dávám si výletky do přírodky, včerá jsem si vyjela za městečko, och, jak romantický to byl výhled na ten náš městys.
Prožívám osvětu, po prázdninách ze mě bude novej člověk. True story.
Budu taková víc fajnová, a budu děsně cooool, tak zní plán.

A tyhle kecy začínaj bejt čím dál tím nudnější. (Teď by to chtělo nákej optimistickej kid ve stylu POJĎME ŽÍT)

A nic. Slyšíííš, to přicházejí změěny
Jdu si dát obídek, když už nic jinýho.
A jsem zvědavá na vaše životní příběhy, taaaak pište :))

Ať se mám z čeho učit :-))

Prázdý titulek

1. srpna 2011 v 17:50 | Zuzulin
Tak zase po roce. Snad. Či po nějaké jiné strašně dlouhé době.
Tyhle články jsou všechno jedny velký kecy, ale pro mě je to určitý druh vzpomínek.
No a tak tu spatlávám další vzpomínku i pro tento den.

Inu jak to jde?
Půlka prázdnin už zase v nebi, tož, se kempovalo se skautama, skvělých čtrnáct dní skvělých zážitků, pak týden vlastně nicnedělání, chvílema prolnutý s akcema s kámošema a hlavně s kamarádkou. Hlavně se teda plánovalo, většinou se ale pak hovno dělo.
Před týdnem jsme zavítali do Filmového ráje, jako minulej rok, takže jsem si dala týden velkýho diváka.
Tak jako zajímavý, ale sledování filmů je neuvěřitelně vyčerpávající hele...

V sobotu to bude England, bojím se ale jsem zvědavá, doufám že pak budu speakovat jak velkej londýnčan.
No a pak vlastně škola. Velká pruda.
Ale zase plánuju nejvíc pařby každej den, na to se těšákuju.

Tohle asi vše tak jako globálně.
Jináč -
- mám svítící lak, v noci je to fakt boží, měli byste se zajet kuknout
- zase po dlouhé době sjíždím čoko kuličky s mlíkem, další boží věc
- chci víc RASTA
- a chci víc vlasů, miluju stříhání
- rozhodla jsem se mít příští rok na vysvědčení samé jedničky :P :D (dost hlasitý smích)
- všechnu hudbu začnu pomalu vypalovat a začnu tak dějiny velké skříně plné cédéček s nejlepšíma mixama
- čtu zatím nejlepší knihu od kinga, nezbytné věci (aneb chci taky svou nezbytnu věc)
- nejlepší ovoce jsou bezkonkurenčně meruňky (aneb v této soutěži zvoleny už podruhé, poprvé v roce 2009 asi) -- potřebuji k nim dobrou vodu bílý čaj meruňka, kde jí seženu???
- objevila jsem kouzlo simpsnů!! jsou božky vtipní
- a taky jsem objevila kouzlo amerických koblich (albert čb 12,- :-( )
- nesnáším vybalování, což mě přivádí k tomu, abych nesnášela zabalování
- večír jsem vyprala své tkaňource, už jsou zase božsky zářivé
- připadá mi, že v tomto článku používám moc "božího" a "velkého"
- tento článek je u konce

Žádné obrázky, foto ani music-video tu nejsou ani nebudou. Snažte se sami. Všichni moc lenivíme.
I když jsem sem chtěla zpočátku přihodit něco od Led Zep, ale seru na to. Taky lenivím.
Takže teď si počkejte na nějakej monstoózní konec.

Nečekejte, nemá to cenu.
BĚŽTE ŽÍT

Tak mi ta změna nevydržela moc dlouho + jím fidorku

27. února 2011 v 11:50 | Zuzulin
Pamatujete, jak jsem psala, že jsem měla úžasnej víkend, kde jsem si připadala úplně jiná?
Hmm..
Chci udělat několik zásadních změn do života, tak zásadních, že si jich budu vědoma.

1. Na spaní budu používat i noční kalhoty.

2. Začnu hrát na klavír.

3. Budu si stlát postel a budu dělat, že je můj pokojík krásné místo pro..žití.


Jsem bezmocně smutná a smutně zamilovaná - nějak se snažím, aby včerejšek proběhl jinak a líp - proběhl krásně, mám na něj krásné překrásné vzpomínky. Ale promrhala jsem ho.
Nakreslila jsem dvě kresby jakési anime Takari, které jsem před chvílí roztrhala, asi proto, že si opravdu přeju, abych to nebyla já, co tyhle kresbynekresby kreslil.
Dokola pořád poslouchám písničku, na kterou jsem si v pátek vysnila příběh, krásný okouzlující příběh, který by mohl být námětem pro vtipně romantický film. Samozřejmě nebyla jediná šance, aby se tenhle "suprčuprromantický" příběh konal a teď si to vynahrazuju, že kmitám nohou a pouštím si tu písničku.
(Zááááhadné, neřeknu vám, co to je za písničku!!! PLACÁK!! xD)
Připadám si vyčerpaná, trapná..Chci něco zažít! Chci být cool, chci být boží! Jenže jsem pár věcí podělala a mám pocit, že dalších pár věcí ještě podělám.
Ale je pravda, že jsem si ořezala všechny tužky a rozhodla jsem si koupit bonbičky do mého pery!! Které mám snad od třetí třídy :)) Ťuťu..=)

Hej vy tam! Tak aspoň žíjte za mě ;) Dám si colu a pak se přidám do hry..


Moje ninější nálada se nachází v takovémto rozpoložení (vytvořeno asi před deseti sekundami) -
(posílejte i své obrázky nálady..vyjadřování pomocí barev je jedna z nejosvědčenější psychologických metod, ne? ;) pak můžem posoudit, kdo z nás je tady nejvíc štastný!! :D)






:(

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko :))

20. února 2011 v 12:23 | Zuzulin
"Sluníčko pro zlepšení i jïnak dobré nálady" Honza Volf, ten co neumí hrát golf
gs
Sněží sněží padá sníh, sněží sněží padá sníh

(zpívejte na takovou milou melodii, ok? :)))
Což, jsem si vyrazila na lyže - oooo jop :) Do Alpiček, s skvělejma lidmama (??) (ta gramatika!!) (:D) (miluju závorkovou mluvu) (:D) s novýma lyžákama a novýma brejlema - přání se nekonalo, jsou pěkně hnusný :( (:D).
V nedělu jsem pak byla na hroooozně důležitým tréninku dancingu, takže jsem tééď pékelně unavená. (sakra, víte, že je tohle přednastavenej článek? :/ (:DD) )
Stejně jsou víkendy super..Hlavní je, aby nebyl stejnej jako všední dny, kdy se dokola opakuje tentýž program - vstávání, škola, škola, příjezd, jezení, čumění do notebooku, aktivina v podobě skauta, sboru nebo klavíru, učení, spaní, vstávání, škola, škola, příjezd...atd..tda..dat..a tak :D

Takže vyražme do terénu, sbírat vzorky hlíny, dělat psince a jíst zmrzlinu, udělejme si zimní léto!
A do toho si budeme zpívat Who´s that chick?? :)) :D
"daaaaaaaaaaaance"
"caaaaaaaaaaaaare"

Milujme se, spřátelujme se, užívejme si, utrácejme, mějme se výborně!
Škole zdar! =o*
zj

Tak sem se změnila, ne

12. února 2011 v 16:43 | Zuzulin
g












Týjo, začínám objevovat, že šití není zač až tak těžký :))
--prostě miluju víkendy--
Tolik toho stihnu udělat..Tolik toho objevím ;)
1. šaty z první třídy jsou trochu pomocí nůžek a jehly poupravila, tak aby mi byly i teď :P, našila knoflíky a plánuju ještě něco s mašličkama :)))
2. vyrobila jsem si brož s krásné žluté mašle :)))
3. vyrobila jsem si náramek z korálků - takovýty dvoumetrový dráty, jak obmotáte okolo ruky..:))
4. připravila program pro světluše!!!

A to jsem stihla všechno, dnes!! To je naprosto úžasné, velkolepé..Ve všední dny se nestihnu ani pořádně najíst a naučit se..
Začalo to hakysákem, kterej sem potřebovala zašít..(Jůůů budu sbírat hakysáky hakysáky =)) - tzn. posílejte do Sprinfilgdu na adresu Pesimistický optimista, pošta bude vědět ;))


Čtu Stiega Larssona, baví mě to, stahuju HIMYM, papám pizzu a je to prostě velké, velkolepé, největší..:) Taky jsem se rozhodla konečně začít mojí čtyřsetstránkovou prázdnou knížku, co jsem dostala k Vánocům - stejnou, jako dostala Sussanah :)) Jůůůůůůůůůůů

Jo a víte, že už vás tenhle blog prudí přes tři roky??

Čágo amatéři!

21. prosince 2010 v 17:00 | Zuzulin
Tákže..Milej malej milovanej Ježucho..
K Vánocům si z celýho srdce a břicha přeju:
• kráásný nový brusle na nejlepší lední stadion co znám!! aby se mi v nich pěkně bruslilo..
• kráásný nový carvingový lyže, ne fisherky, ale prosím, jakkýkoliv jiný, aby krásně jezdily a aby měly oužásný design..hmm..mohli by být třeba černý!! nebo červený!! joooo a taky prosím k nim nějaký hezoučký hůlečky (ať už nemusím bejt jak trapák s těma trapnýma bílejma)
• kráásný nemlžící brejličky k těm lyžím a hůlečkám :-** nejlepší by bylo, kdyby byly bílý, ale ty skla byly černočerný..ať mi nikdo nevejrá do kukadel!!
• spoooouuustuuuu oblečení, ať mám další rok co nosit!! speciálně prosím prosím hoperský tepláky, nejlepší by byly z new yorkru, ty s tim nápisem LIMITED, vždyť víš ;)
• vélikánskou vodní pistoli
• sliz
• gute Noten
• kinder MAXI KING zásobu na celééééj roooooook

aneb tohle není žrouctví, ale VYSOKÉ NÁROKY

Co si přejete vy? Co kupujete svým n e j m i l e j š í m? Já letos rozdávám obálky s pusinkama..Vlastníma!!

Takže pápá po Silvestru..!! MOC NEPIJTE, BUDE VÁM ŠPATNĚ!!! :o)

Žijme s pocitem že tu nejsme sami...

14. listopadu 2010 v 12:37 | Zuzulin
"Přátelství, je jako zlatá brána, v nás, jen v nás, je od té brány klíč..."
(zpívejme v k á n o n u)
j




























Víte..Ono se pořád říká radši méně přátel ale opravdových, než hodně takových těch povrchních.
Jenže tohle tvrzení má pár nedostatků - první, kde je hranice mezi opravdovností a povrchnostní, a další, nikdo není dokonalý, a další, je fajn mít dva suprový kámoše, ale budete se sakramensky cítit osamoceně. Tak můj výrok zní: "Měj několik přátel opravdových a pak spoustu dalších, aby ses měl s kým zdravit."
Právě proto, že každý má to měřítko jinde, je hrozně těžký mít "nejlepšího přítele". Pro mě je tenhle nejlepší, ale on sám mě považuje "za tu, s kterou párkrát prohodím slovo".

ale víte co, já vlastně vůbec nevim, co na tohle téma mám psát..

Já mám spoustu přátel - skvělých i těch, s kterýma si moc nerozumím. Jsem za ně hrózně moc ráda - a osobně je nerozděluju, kromě výjimky, která pro mě znamená "fakt hodně". Ale kdybych je nějak rozdělit měla, bylo by to asi takhle - 1. ti, ke kterejm příjdu a klidně jim vybleju svůj život 2.ti, s kterýma konverzuji přidušeně o umělých tématech - počasí, co dneska, jak se máš
A kterých si víc vážím? Vážím si víc těch, kteří mě berou jako přítele, který pomůže, který je má rád a bez kterého je na obědě nuda :)

A počkat, tohle téma je jako přátelé jako přátele nebo přátelé jako Přátelé. Protože já se na Přátele nedívám. Já se dívám na Black Books...
Ale něco z Přátel znám ;) - Pápá, ptáčku :)

Zavolejte nadaci "Doktor v nouzi"

7. listopadu 2010 v 14:39 | Zuzulin
Jak se dospělost projevuje u mě? U sebe jsem zaznamenala několik..specifických období -

1.Trošičku chtít být dospělá

2.Upřímně chtít být  stále dítě

3.Předstírání chtít být stále dítě

4.Ignorovat "prosby" o dospělost ostatní, tiše snít o tom, že jsem už dospěla


Řeknu vám, to poslední období je fakt peklo. Pořád na sebe čumím a říkám si, že kromě těch očí už mé tělo jakože fakt dospívá. A psychycky jsem na tom napřed, jo, to je taky super. Ale takový ty puberťácký sklony - "Achjo, já nemám kluka, už nadoživotí budu sama" jsou fakt příšerný. Dvakrát jsem málem spáchala sebevraždu a ke zbavení se "budižkničemu" plakání patlám na sebe hromadu barev na obličej. Paráda fakt. Tohle období mě jednou zníčí.

V tom druhým období, kdy jsem fakt toužila zůstat tak úžasně bezstarostná, jak jsem byla, jsem velké díky přikládala hlavně Honzovi Volfovi, který mě držel na živu, těma jeho kecama. Ovlivnil můj život celkem hodně dost - nejen že mam po něm žlutej pokoj, žlutý svědomí a všude jeho žlutý pohledy, ale taky na něm zbohatnu, až začnu rapovat jeho hrozně raperský texty. Jenže teď už mě nezajímá a tak jsem postoupila o etapu dál.

Jojo, pak jsem sice všem říkala, že chci dítě být, ale ve skrytu duše jsem se těšila na to, až budu s kámoškama vymejtat diskošky a plnit svůj deník "panenství"..

A tak přišlo tohle hrozný období. Nesnášim kámoše, kterej mi furt cpe, že mi ještě není ani patnáct, nesnáším spolužačku, která chodila už se všema klukama ze školy a nesnáším i spolužačku, která si o t e v ř e n ě hraje na dítě. No, je to tím, že mě poslední dobou VŠECHNO SERE.
Jó, ale jinak jsem pořád ta bezstarostná. Jen se začínám čím dál tím víc nudit. g

"na velkých sněžnicích, snažíš se přelézt kupu sněhu, nevíš, že za ní číhá nebezpečí, které ti změní život"
"všechno ztratíš a všechno dostaneš"
"Noc kostelů, 28.5.2010"


a taky všechno a nic


O dalších etapách dospívní či dětské dospělosti někdy příště. Teď padám čumět na Červenýho trpaslíka.

Myslela jsem si, že budu originální, a místo toho mi zbylo jen pár cárů papíru

31. října 2010 v 18:05 | Zuzulin
Noo já víím noo. Na blog kašlu.. Nó. Nó. Nó. Jó, je to přesně 53 dní, což je 7. 57 týdnů, což je taky 1272 hodin, což je samozřejmě 76320 sekund. Což je 4579200 minisekund, ovšem jen, pokud má jedna sekunda 60 minisekund. To by jako úvod bylo fajn, ne? :D
hdst
Zjistila jsem, jaké je to fajn být č l o v ě k. Prostě normální člověk, co plete náramky přátelství, poslouchá Linkin park, čte King, čumí na Talentmánii a myslí si, jakej bude velkej borec, až bude velkej. Hmm..Jo. Je to skvělé být zase člověk. Blog si jenom prohlížet, dělat, že je cizí, na fejsbuk chodit pravidelně po hodině, abych zjistili, jestli není někdo on li ne, "někdo" n ě k d o, a jinak na net totálně kašlat. Jo ještě nesmím zapomenout - taky se po dvou hodinách dívat na tom zatraceným megavideu na House. Až shlédnete tři série Househo, začne vás štvát, začnete se dívat na Zatmění, protože se stydíte, že jste ho ještě neviděli (později vysvětlím), protože vám megavideo umožní dívat se jenom na polovinu, počkáte hodinu, zjistíte, že tam je i Let´s dance 2, díváte se na Let´s dance 2, samozřejmě uvidíte jenom půlku, nemáte co dělat, začnete tancovat a myslíte si, bůhví jací velcí budeme tanečníci..!!

No dobře - to byl popis toho, jak se o prázdninách nudím. Nudím. Třeba včera, v sobotu jsem zažila absolutní nudu. Víte, taky znuděneckej pocit vám prochází tělem. Až je to hrozný. Jo, je to hrozný.

K tomu Zatmění - po Stmívání a po čtyřdenním přečtení celé ságy jsem z toho byla naprosto unešená..Edwardík sem, Edwardík tam. Pak nějakej hlupák natočil *New Moon*, kterej se mu teda vůbec nepoved a nadšení opadlo. (Nejen že jsem za tu cestu do kina utratila celý svý kapesný).  A na nějaký Eclipse mě už nikdo nedostal. Nó, pak jsem někde četla, jak to bylo skvělý.
Tak sem si řekla, že se na to čumnu. Viděla jsem..nic. Prvních 45 minut. Super, co?
Až to někde uvidíte o n l i n e k e s h l é d n u t í na jiným "prohlížeči" než na megavideu, dejte vědět.

Jako minulej rok, stejnej status - žádný prachy, žádný dárky..
O la la

A poslední informace - zase jedu na lyžák :) Říkám si, takovou šanci nebudu mít vždycky, a i přesto, že si mi tam teď vůbec nechce, jedu se sekundou na lyžák. Na lyžák. Jo, fakt bych tady teď zůstala. Ale na druhou stranu, do těch Alp se zas už snad nikdy nedostanu. A chjo.

To je prudní. Víte co. Teď jdu ž r á t pizzu. Pak jdu zase hnít k tý telce. Bájo. Báj. Bá. B. .

Poprvé a naposledy

8. září 2010 v 19:02 | Zuzulin
Premiéra, demiéra..

Co zvolíte vy?

rdgd
"Je spousta cest, a já nevím, kam vedou.."
Hele, je docela dobrý, že jsem se odhodlala napsat na téma týdne článek, a zrovna na tak ... neběžné "téma".
Ovšem..je tak poetické!! Poprvé! ;) Asi složím báseň.
Asi skočím z hradu. Asi s kočím hradu..
Shrňme si obecné představy: "Poprvé..aneb poprvé se svým "partnerem"..", Ehm..A pak ty obecně nezajímavé: "Poprvé v nové škole, poprvé sám, poprvé zamilovaní, poprvé v tanečních.."
Je nějaký film "Poprvé"? Ne? Natočím.
A co bude tedy podtéma tohoto článku..?

Umíme užít chvíle, která je v životě poprvé, zároveň naposledy?
aneb Umíme užít života?

Mým velkým přáním vždycky bylo, abych si na  "srmtelný posteli" mohla říct: "Život jsem nepromarnila..Život jsem žila naplno.."
Ale jak toho dokázat? Jak žít na plno?
V té cenné chvíli se cítím skvěle..skvěle..Ale vzpomínka mi pak říká, že jsem se mohla cítit ještě líp. Ale jak to v té chvíli kruci poznat? Jak ŽÍT?
Jak přežít..? Hodně mluvit, mít ze všeho radost, nezastavovat se nad maličkosti, nezaobírat se "velikostmi"..
te
Mít sen? Mít cíl. Být svůj, respektovat ostatní, vědět, co chci. Mít smysl pro to, pro co mají smysl ostatní. Chválit, a chválit a nedělat to, co nechci aby dělali ostatní.
A hlavně být rád za to, co mám teď. A nechtít víc. Jinak mi seberou to málo, co mám..

?
Ale v co věřit..? V šťastný konec, v boha? V osobnost? V náhodu, osud? V hru?
Pche.
Nebo mám snad věřit v sebe? V tebe?                        

gtsg
Zastávat názor ostatních, či prohrávat při prosazování svého?
Mám radši..pobývat vedle a jen se koukat..?
A není to vlastně v tom..že pokud si to budeme chtít říct, tak si to řekneme?

"buď vůle tvá"

Žij a nemarni. Neznáme naše příběhy. Neznáme jejich konce..
Chceme je snad znát?

Někdy mám strašidelnej pocit, že zítra umřu. Pokud né zítra, brzo. Brzo to příjde. Takovéto loučení..Pomalé..Psychicky bolestivé..

Nechci. Chci poprvé. Nechci naposledy.
gttgd

Blah blah blah...

4. srpna 2010 v 21:07 | Zuzulin

Leda tak pro Ceasara jsou kostky vrženy!

film
Víte..Lidi tolik melou..Nic jinýho, než mlít, neumí. Melou o každodeních, zbytečných věcech. Nezastaví se nad ničím. Jedou, rychle, dál, aby stihl nějakou lidsky vymyšlenou provizorní věc, jak zabavit lidskej život..Meleme meleme káávu..A nejen to! Všechny ty kecy, žvásty o okolo..Ne, drby ne, to je jiná kategorie. Nemají co dělat..Áá, pojď si o něčem povídat..Jaký se měla den? Co počasí? Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo? Bla bla bla..
aneb O SMYSLU A NESMYSLU ŽIVOTA
Pozor, toho pravého, myslím. Jedna debata vedla k tomu, abychom se zamyslili nad smrtí. Například nad smrtí. Byl náš život snad povolán k tomu, abychom všechen náš čas dali do úvah o té černotě, světlosti nebo co že to je na konci našeho život? Ale..Kde pak vezmem čas na přemýšlení o tom, co vlastně ten život je??

A kdo nás pak vyslechne..? Ne. Prostě. Pár lidí mělo zjevení, ať na tohle ten svůj život dají. Filozofové. My jim nasloucháme a děláme si vlastní spekulace, ovšem..Utvořme si svůj život a svou smrt a pak žijme!! A umírejme, samozřejmě.
JEN UŽ LIDI NEMELTE! Všechny ty pomyslené hlouposti co kolem nás lítají..Spousta, spousta zbytečných slov, co kdy byly vyřknuty. Trapas? Ani tak ne. Jen promarnění tří sekund, místo kterých bychom mohli udělat něco užitečného.

A teď schluss.
film
Den jako každý jiný. Promarněný. Den jako každý jiný. Odpočinkový. Zotavování. Koukání na filmy, promnímání si unavených očí, nic nedělání. Stáhnutí pár dalších alb Sto zvířátek, nějaké to zasmátí nad trapností fejsbukových statusů a trochu toho snění...o princi..KTEREJ NEJEDE a NEJEDE! No ták, Shreku, kde si??

Víte (oh, mluvím k vám už skoro jako vševědoucí dědeček! :D), nejdříve jsem sem chtěla dát písničku, stejnojmenou jako tenhle článek, od Keshy, jenže..Sama tím pohrdám a mé blahoskloné já můj blog? Umazal by se od toho. Takže jsem to vydržela a nepoklasla pod mou osobní úroveň, a tu star současnosti jsou vyhodila do koše..Báj báj, bejby!






Tak si tuhle zvědavku..Užijte!! ;)













film





Život je jedno velké možná
a možná ani to ne
už nevíme nic o hodnotě pravdy
a možná je to jen výběr
zas možnost
už na to nemám sil
všechny ty možnosti a nemožnosti
kdo se v tobě vyzná
kdo mi řekne pravdu?
ty spekulace v dáli
co život nám krátí
o hodiny dny promarněné
dalších věcí nerozhodných
náhle mizící z cesty
další dveře, další možná

jedna dva
peklo nebe, smrt či život
výběr? spekulace

a moře tvého nerozhodného NEVÍM

film





Hele lidi, tak ať se vám dobře spí, do konce vašeho života..Ale nezapomeňte, že i po přečtení tohohle článku je lepší život promlít než prospat! Já jen tak, kdyby náhodou..
Stejně nejlepší by bylo, kdyby se se mnou konečně někdo odvážil jet do toho Olomouce, ať už můžu konečně skočit z toho pekelnýho desetimetrovýho skokánku!!! ;)

film

Kolega se vrací šéfe, začíná šou!

31. července 2010 v 19:09 | Zuzulin
                                      film
filNojooo..Půlka těch slavných, slavně očekávaných, optimisticky naladěných prázdnin je dokonale fuč. Pryč! Smůla. Nuda? Plány! Enjoy - oh yeah. FINE, máme tu ještě tu půlku - ale co je nám do toho? Mravenci si dál příjemně skládaj svoje mraveniště a kaktus tu pomalu a melancholicky uzavírá svůj druhý květ. Zábava? Jojo..Bylo to skvělý. Radost a tak všeljak..
A jakže to bylo?
První, skvostný, tropický týden..U moře. Samozřejmě. Snad poprvé? Podruhé. Moře, klídek, spoustu jídla..PICA LISTEK ala Napojovy lístek. Moře krému a unavených očí od soli..Konečně jsem si pořádně zašnorchlovala! Jo to jo. Pak ještě s k v ě l e j š í dva týdny na táboře, s těma..Skvělejma. Tejden nepauzní pauzy a LFŠ, nikoli letní filmový štánek v Uherským Hradšiti, ale letní filmová škola, alias filmový festival s letošním zaměřením na islandské a prostě sdeverské filmy. Jsem jich nabažená na další celý rok!!!
*a pár smělých úsměvů na fotkách*
fil
Tak si tu sedím. Chystám se do teploučké slaďoučké koupele. Možná pak nějaká ta žehlička padne. A říkám si, jak ráda jsem DOMA! Jak náročný bude příští rok..Jak složitý bude můj učenský plán. A říkám si, jak mi zase určitě nic nevyjde. Protože kostky jsou již vrženy.
Tak vás tu asi nechám lebedět, s méjma třema fotkama z Budějek, dva z mostu nad Malší, jeden rozkvétající před muzeem. Tím slavným, jihočeským, kam jsme každou volnou hodinu chodívali na výstavu Šumava, na rotopedy..Jojo. Tak tak.
*kašlu na zákony, jdu kalit!!*
Bájo bájo. Slunce ať praží do tvých zad! A až pojede někdo na cestu kolem světa, pošlete mi na tuhle adresu pohled z Amériky! Ne! Dopis s nepopsaným pohledem z Amériky..Díks!

Těší nás těšit vás

1. června 2010 v 15:57 | Zuzulin
filmactor
Poslední dny mě počasí příjemně překvapilo. No ne, ta sobota? Mám spálenej nos!!

Ale jaktože někdo nevěří, že je to kvůli té islandské sopce? Když vybuchla jedna v Itálii, dva týdny za sebou, bez přestání, pršelo. A v Indie? Tam mají prý 40+.
Další poznání? Ani ne. Tak o čem bych pak sem, na blog měla psát? O chroustajících myších na půdě? Nevybalené krosně z skautských závodů? Klavírních přehrávkách? Nadcházející sobotní superoslavě? ZNÁMKÁCH? Fiktivní postavě?
Nejsem přece žádný béčko, abych povídala o životě...
...ovšem, to je na zamyšlení. Jako kdyby ta věta znamenala: "Máš to teda nudnej život, když ti nestojí o něm psát..."
Kdo ví ;) Jen mě nebaví popisovat každodenní zvyklosti, novinky, jiné záležitosti nebo či nové triko holky z busu.
Chce to něco nového. Unikátního. Ryze originálního..
(Ryzí srdce? Čaj, nebo kávu? Mléko nebo citron?)
*nesnáším pozorování puberty na mně samotné*
Och mé Bravo Girlll, kde jste, kde jste...

Áááá..Vzpomněla jsem si na super-novinky-zábavnou-originální..;) Má sbírka odznáčků na mé skvělé kalhoty se rozrůstá! Už mám druhý :D A víte jaký? Blog.cz!!! Ten první je z Národního muzea, jak je ta planeta Země.. Skvělé, co? :) Chtěla bych jeden, s nápisem: "I am cheese" - kdybyste někdo někdy někdy viděl, hlaste se, jsem ochotná dát *přijatelnou* či *nepřijatelnou* částku..(Chápete*
filmactor





120 milionů květinek
ti na hlavu naskládám
pak řeknu miluji tě

ojé

snad uvidím i tvou tvář
neutíkej, přeci
ještě je tam všechny nemáš

120 milionů květiněk
ti pro tebe natrhám
vůně květů a dusící pyl
úsměv ve tváři
jen ty a já

ojé

balada pro tebe
květinky pro tebe
já žiji pro tebe

120 milionů květinek
už v dáli voní
filmactor





Plány na prázdniny se úúspěšně plní ;) Volných už jen 19 dní :D :D :D :)

Koulejícíma očima

13. května 2010 v 16:29 | Zuzulin
Přes záda přeběhla podzimní melancholie. Och, jak prosté. Teď, sic na jaře,..Vlastně takhle - za svůj život jsem neviděla okolo sebe tolik problému, problému, smutků, které se nakupily najednou. Teď. Nedotýkají se mne, většinou, nebo jen okrajově. Ale těch ostatních..Chci jim pomoc...A společný problém - volby. Ach. Můj optimismus mne přes noc tak trochu opustil, ale v tomhle..se drží. Věřím v HappyEnd. Přece musí být, ne? Co by to byl pak za svět.

či čnící světlo hořící..v tvých očích..bojíjící..


Bojuji s kabelem ob obrazovky - nohy se nudí, tak si "hrají", a mně každou chvíli vypadne obrazovka - prý, kdo si hraje, nezlobí. Pokud si tedy nehraješ sám a nezlobíš tak sám sebe. Myšlenkovité závitky..Nejsem ten, kdo vydá myšlenku, a začne jí řešit - myslím tady na blogu. Připadá mi, že já prostě jen ty myšlenky vydávám. Ať si s nimi pak každý dělá co chce.

CháChá

nji

= záchvět euforie. Nejsem na bobové dráze.
 I když mé občasné záchvaty nálady jsou...houpavé.  S holkama jsme v úterý řešili, jak je základka trapná, když nemaj žádný maturanty. Ách ano. Nikdo není dokonalý..Kromě lepidla. To zvládne všechno. A je táák..bezstarostný..! Uchvacuje mne. No není ale krásná přezdívka, to "lepidlo"? :D Ne. Mám starosti. Tak hloupě děcké. Kruci.


film




Na slunce se dívám,
kalendářní rok,
na mne se směje,
a pár slov,
o lásce, té pravé,
a o upřímných
očích
odkud ti vidím,
až do duše.
Je zataženo, jen  můj kalendář
mi vždy zajistí
žlutou do života
to světlo, když nejsi ty
dík
film

Kam asi..kam asi..

9. května 2010 v 20:17 | Zuzulin
filmactor
..doletí?

To bylo ještě ráno. Černý pták, zdající černý - proč by nebyl černý? Navíc, spousta ptáků je černých. Nebo není?
Každopádně v té vteřině nemohl být jiný, než černý.
Další problém - nebyla to ona? V téhle zimě jí asi "nedráždil" pud rozmnožování, ale kdyby sluníčko vyhřívalo na dvacet, měla by ho už?
O ptáky jsem se naposledy zajímala..Minulý rok na Vrbenských rybnících..Asi proto, že ten "průvodce" byl tak milý, a já se chtěla předvést.
Ale vůbec to žena být nemusela, takže bych tomu vteřinovému stvoření nadále říkala: "Černý pták"
Má zajímavě dlouhý příběh.
Vlastně takový - v mém okně a ve zmenšeném pohledu z něj, beremeli v úvohu oční rozměr, se na již zmíněnou vteřinku objevila černá tečka, bez měřítka asi milimetrová, s měřítkem bych řekla tak patnácticentimetrová. Úvahou o tom, že to na pozadí bylo relativně velké, jsem uhodla, že to nebude žádné spadlé smítko z vesmíru či od sousedů, ale pták, přičemž jsem si ještě dodala, že to létalo. Odhadla bych vlaštovku, kdybych si byla jistá hnízdem u sousedů. Měli pro ně CELÝ POKOJ. Och..Miluji vlaštovky..
Obzvláštnila mne. Letěla přesně do obrácené dopravní značky Zatáčka vlevo. Zkrátka, jak spadlá. Jsem si ale jistá, že se jí nic nestalo a prostě jen...letěla. A že to prý mají ptáci lehký? Jo. Ten kdo nemá tak suprověvyvinutý mozek jako člověk, aby dokázal cítit a dělat si podle toho náladu..životní kroky..den, to má lehký. Ale prozatím bych si nechala duši člověka. Celkem mi vyhovuje.

Nebo duši Planety? Taky byste se chtěli narodit ještě jednou, a pamatovat si předchozí život?
filmactor







Zajíce, volby se blíží, přede mnou hnijou dvě slupky od banánů a do okna mi nemilosrdně vráží na tisíce kapek. Bolí je to?

A nebylo už bolesti dost..?
Co tvá tvář,
v zemi hojící..
lásky?
ty bojující,
či hořící
touhou..
vyhrát?
či já, smělý,
krčící v koutě -
bezradný?
kdo za to může?
kdo nám to poví?
a kdo to žije?
kdo to pochopí?
šedá obloha
a spousta otázek,
bílá tvář a jedna odpověď..

nevím
ale chci

Začíná na mne doléhat puberta - hrozně. Vůbec se mi to nelíbí. Nikdy v životě mi snad tolik nezáleželo na vzhledu. Srovnávání s ostatními, a taky obrovská touha zažít něco jinak či znovu. Láska, nepřiznaná. Místo - I love you však I am not. Protože to tak nechci. Jo a taky facebook, a hrozná nenávist k tomu. A jsem pesimistický optimista. Ne. Pesimisticky naladění realistický optimista. Do háje. K čemu to? Prší, mně je zima, ale proč bych zavírala? Všude barvy a ... konečně zavřela. Jo a nuda. N, U, D a N. N = nesměle U = úžasný D = divoch A = aspirin
Och máj gaš. To by chtělo film (stékající kapky na pozadí modročerných mraků)
A bůůůů...
 
 

Reklama